Říjen 2008

Aloha From Hell

31. října 2008 v 15:52 | Werry Meet Fate |  Klipy
Don´t Gimme That


Walk Away




You Me At Six

31. října 2008 v 15:44 | Werry Meet Fate |  Klipy

Save It For The Bedroom

If I Were In Your Shoes

Gossip

Jealous Minds Think Alike




Go:Audio

31. října 2008 v 15:40 | Werry Meet Fate |  Klipy
She Left Me


Made Up Stories


videa

29. října 2008 v 12:53 | Werry Meet Fate |  Koně

Železník

29. října 2008 v 12:18 | Werry Meet Fate |  slavní koně
Životní pouť Železníka začala 29. dubna 1978 v PP Šamorín. Na svět ho přivedla Želatina (*1968). Na dráze byla zcela podprůměrná a ani v základním šamorínském stádě nikterak nevinikla. Dala celkem 6 hříbat. Železník byl jejím posledním hříbětem. Želatina uhynula roku 1992. Otec Železníka Zigeunersohn (*1965) byl úspěšným východoněmeckým plemeníkem a na rozdíl od Želatiny se prosadil i na dráze.
Když byl Železníkovi rok, byl zakoupen ACHP Slavkov a začal jeho trénink. Zpočátku nebyl považován za veliký talent.
Jako dvouletý vůbec nezávodil a jako tříletý toho v rovinových dostizých také moc nepředvedl. Následovalo zranění nohy, po jejím vyléčení ho trenér M. Kantek doporučil prodat.
V polovině sezony roku 1982 byl čtyřletý Železník zakoupen Státním statkem Světlá Hora. První dva dostihy pro něj nedopadly slavně. V říjnové Ceně JZD Slušovice doběhl na 18. místě z 19 startujících.
Sezona 1983: Ve Velké ceně Slezska zvítězil Železník jistě o 2 délky, následovala další 2 druhá místa, a pak 9. října opět vítězství. Další start opět proměnil ve vítězství. Rok poté (1984) již patřil k elitě československých steep
lerů a předcházela ho pověst takřka neporazitelného koně. Železník si toho roku připsal ještě 3 vítězství. V cene riaditela ŠZB převálcoval pole devíti soupeřů zadrženě o 10 délek. Zaútočil 600 m před cílem a pak již jen hladce získával náskok. V ceně ÚV odb. svazu pracovníků zemědělství vyhrál s Josefem Váňou zadrženě daleko nad 17 soupeři.
Říkalo se, že úspěch v Ceně ÚV odb. Svazu je prvním stupněm ke zkoušce nejtěžší - VP steeplechase. Z toho vycházeli i Světlohorští, a tak začali Železníka systemeticky připravovat na start v tomto slavném dostihu. Železník zvítězil roku 1985 ve 2 kvalifikačních dostizích. Mezi ním utrpěl však i jednu porážku, když ho o drtivých 20 délek porazil pozdější účastní Velké národní Essex. 6.října nastoupil Železník jako jeden z favoritů poprvé na start VP v sedle s A. Novákem. Téměř polovinu dostihu absolvoval bez zaváhání, ale prasklá přezka uzdečky po překážce č. 13 znamenala konec nadějím. Žezlo v dostihu převzal Železníkův stájový druh Paramon, který docválal pod Josefem Váňou na 2. místě za vítězným Festivalem. Své kvality ale Železník beze zbytku potvrdil 3. listopadu v Ceně čs. televize, když zvítězil o 5 délek nad Solistem.
Roku 1986 pokračoval Železník ve svém úspěšném vítězném tažení. Vyhrál bez problémů 3 kvalifikační dostihy. Do VP odstartoval 12. 10. v sedle s A. Novákem opět jako horký favorit. Po kolizi s ruským koněm bohužel ztratil jezdce. Byl opět nasednut, ale vedoucí skupina byla již daleko vpředu. To Železníka vyvedlo z míry. Velké zahrádky sotva prošel, s problémy překonal Hadí příkop i Velkou Velou vodu, ale Havlův skok dvakrát odmítl skočit a při třetím pokusu jezdce shodil. Tak skončili naděje na boj o vítězství. Tento Železníkův pád znamenal i vážné zranění A. Nováka, a tak bylo rozhodnuto, že v sezoně 1987 bude ryzáka jezdit Josef Váňa...
Hned 1. start sezony 1987 proměnila dvojice Železník - Váňa ve vítězství. V dalším dostihu se utkal s Formanem, bohužel ale upadl na 4. překážce před cílem, na obávaných zahrádkách. Ovšem o měsíc později zvítězil nad Formanem a dalšími soupeři o 10 délek. V srpnu vyhrál ve Slušovicích o 7 délek.
97. Velká pardubická: Železník po třetí na startu, tentokrát s J. Váňou v sedle. Startovalo 12 koní. S Taxisem se nevyrovnali 2 koně. K Hadímu příkopu přiváděl své soupeře energií nabitý Kladrubský Forman v nevídaném tempu (díky kterému Železník zvítězil v rekordním čase - 9:56,13 min.).Stal se 1. koněm v historii dostihu, který pokořil bájnou hranici 10 minut. Toto vítězství se stalo pro Železníka i jeho realizační tým v čele s trenérem MVDr. Čestmírem Olehlou jakousi Satisfakcí. Před několika měsíci totiž odjel do Anglie jako kandidát do Velké Národní v Liverpoolu, byl však vláčen pro podezření z infekční nemoci po různých vyšetřeních. Nakonec nebyl na start dostihu připuštěn. Železník si tímto vítězstvím rovněž vynahradil předchozí 2 nezdařené ročníky VP a přizdobil se titulem Kůň roku 1987...
V následující sezoně 1988 se Železník předvedl ve skvělé formě. První dva starty proměnil v jasná vítězství. Jediný zahraniční start absolvoval v Hannoveru. V tomto dostihu doběhl 8. z 12 startujících. 28. srpna nastoupil na start Steeplechase Simona jako Favorit a porazil mimo jiné i vítězku VP Libentínu. 9. října VP: 12 soupeřů. Do cíle doběhli pouze 3 koně. Železník na 1. místě (10:59,8).
Sezonu 1989 zahájil Železník 27. května zahájil dvěma vítězstvími. Posledním Železníkovým startem před 99. ročníkem VP byla zářijová Steeplechase Koroka. Železník vyhrál o 1 a 1/4 délky nad Formanem.
25 koní na startu VP (8. října).Na Taxisu skončilo 7 koní, 2 z nich se bohužel na nohy nikdy nepostavili. Železník zvítězil o 7 délek nad Frází.
V revolučním roce 1990 startoval Železník pouze 3x. Zvítězil 2x. Před VP roku 1990 absolvoval Železník 2 dostihy.Do cílové rovinky vbíhal spolu s Drakem s Václavem Chaloupkou. V tomto momemtě se ukázalo jaké maličkosti mohou rozhodovat o vítězi. Václav Chaloupka totiž v průběhu dostihu ztratil bičík a v cílové rovince nemohl svého svěřence dostatečně pobízet. Železník zvítězil po tuhém boji o 3 délky. Byl vyhlášen potřetí Koněm roku.
Roku 1992 Železník startoval v 1 připraveném dostihu a velmi lehce zvítězil. V neděli 11. října měla dvojice Váňa-Železník rekord na dosah ruky. Nestalo se tak, tentokrát vinou demonstrantů (kteří nedokázali nic, protože na jedné straně "bránili" dostihové koně a na druhé straně klidně házeli cihly po koních policistů)! Historie přišla o rekord rekordů - 5 vítězství 1 koně a jezdce.
Jen několik dní po VP, 29. října 1992, utrpěl Železník na běžné vyjížďce frakturu korunkové kosti pravé zadní nohy. Byl okamžitě převezen do veterinární nemocnice v Brně, kde se mu dostalo nejlepší péče. Noha se zahojila - přesto však zranění znamenalo definitivní tečku za jeho oslnivou sportovní kariérou. Podzim svého života prožil doma ve Světlé Hoře. Ve stáji v Malé Morávce nedaleko Bruntálu, kdy žil od roku 2000, měl jako jediný kůň absolutní volnost v podobě neomezeného výběhu.
Dne 22. prosince 2004 všechny milovníky koní i většinu ostatních zasáhla smutná zpráva - Železník byl kvůli mnoha zdravotním problémům souvisejícím s jeho vysokým věkem uspán...
Když Železník stanul před nebeskou bránu, řekl mu Bůh: " Vítej!!! Právě se chystáš přeskočit práh věčnosti. Vlastně... Ty ses stal věčným již za svého života. Lidé tam dole na Tebe nikdy nezapomenou , bodou Tě nosit neustále ve svých srdcích a myslích. Příběhy o Tobě budou kolovat po generace. Prožil jsi plný a šťasný život. Rozdával jsi radost...."
Železník absolvoval 58 startů: 30x první, 9x druhý, 1x třetí, 1x čtvrtý, 2x pátý. Výhry 1 723 800 korun).

Registana

29. října 2008 v 12:16 | Werry Meet Fate |  slavní koně
Pohlaví: Klisna

Barva:tmavá hnědka
Narození:1.4.1996
Věk:10
Míry:162 · 168 · 184 · 19,1
Otec:Tauchsport (GDR)
Matka:Reklame (GDR)
Otec matky:Immer (HUN)
Plemeno:A 1/1
Chovatel:Gestüt Görlsdorf
Kariéra:
Starty: 35 · Vítězství: 21 · Umístění: 10 · Výhry: 10 489 457 CZK

Tato hnědka svoji dostihovou kariéru zahájila jako tříletá v rodném Německu, když ze tří startů získala pouhých 500 DM a při svém debutu přes proutěné překážky dostih nedokončila. Málo co nasvědčovalo tomu, že je sestrou Registana a Regalla, dvou famózních německých steeplerů. Proto byla také k mání a na konci sezóny 1999 byla zakoupena pro Stáj Wrbna.
Již jako čtyřletá začala prokazovat, že svým starším bratrům ostudu dělat nebude. Z pěti startů získala dvě vítězství, cenné bylo i její třetí místo v Markgraf-Berthold-Jagdrennen (L) v Baden-Badenu.
Jako pětiletá startovala osmkrát, získala tři vítězství a pět umístění. K nejcennějším výsledkům patřilo vítězství v pardubické Ceně Vltavy (L), druhá místa v Altes Badener Jagdrennen (L) v Baden-Badenu a v Premio Belfe v Meranu. Dokázala se vyrovnat jak s pardubickou oranicí, tak i s rychlými dostihy v zahraničí, dokázala zvítězit v dostihu na 3300 i na 4600 metrů.
O rok později jako šestiletá si získala ještě větší respekt, když zvítězila čtyřikrát za sebou, dvakrát v Pardubicích a dvakrát v Meranu. Sezónu zakončila pátým místem v konkurenci francouzských, německých a italských koní v Gran Premio di Merano Forst (Gr.1), který se běhá o částku převyšující v přepočtu 14 milionů korun.
V následující sezóně 2003 nepoznala Registana porážku. Začala vítězstvím ve Steeplechase di Primavera (Gr.3) v Meranu, pak si připsala vítězství v kvalifikačním Memoriálu mjr. Miloše Svobody v Pardubicích, znovu se vrátila do Merana pro vavříny v Premio U.N.P.C.P.S. V závěru sezóny pak splnila nesmírně těžkou úlohu desetinové favoritky a zvítězila ve Velké pardubické steeplechase cross-country (L). Stala se tak královnou překážkových dostihů v České republice.
V roce 2004 jako osmiletá nejprve přijala výzvu neporazitelného Almanzora, využila jeho zaváhání a znovu zvítězila ve Steeplechase di Primavera (Gr.3) v Meranu. Stejně jako vloni si poradila s domácí konkurencí v červnové kvalifikaci pro VP. Po dalších dvou vítězstvích v Meranu nastupovala jako jasná favoritka do 114. ročníku Velké pardubické st.ch.c.c. (L), kde téměř systémem start-cíl pod vedením Petera Gehma obhájila své loňské prvenství v rekordním čase.
V závěru sezóny absolvovala své první vystoupení na anglické půdě ve Sporting Index Chase v Cheltenhamu. V tomto dostihu sice neprohrála, ale v důsledku omylu Petra Gehma musela být ve vedoucí pozici na začátku cílové roviny zadržena, když sahala po vítězství. V anketě Jockey clubu ČR získala titul Nejlepší steepler roku 2004.
Sezónu 2005 zahájila pro problémy s alergií až v červnovém Memoriálu mjr.M.Svobody a pokračovala ve svém vítězném tažení. Poté zvítězila dvakrát v italském Meranu a postavila se jako horká favoritka na start Velké pardubické. Bohužel nezvládla druhou překážku, poprvé v životě upadla a připravila se tak o možnost získat jako první klisna v historii čistý hattrick. Ani tento neúspěch ji však nepřipravil o vrcholnou pozici v handicapovém hodnocení překážkových koní v ČR.

Dahlia

29. října 2008 v 12:14 | Werry Meet Fate |  slavní koně
48 startů, z toho 15 vítězství, 3 druhá místa a 7 třetích míst. Výdělek 1 535 443 dolarů. Tak to je bilance dostihové kariéry skvělé klisny Dahlie...
Dahlia začala svoji životní pouť 25. března 1970 na Henry White´s Plum Lane Farm v Kentucky. Otcem byl Vaguely Noble, který je v análech světového turfu zapsán především jako vynikající dostihový kůň a producent důležitých vítězů. Díky jeho dcerám se bude jeho jméno ještě mnoho let objevovat v mateřských částech původů těch nejlepších koní. Matkou byla Charming Alibi. Chovatelem a majitelem ryzky Dahlie v jedné osobě byl Nelson Bunker a trenér Maurice Zilbera.
Dvouletá Dahlia, jakožto pozdnější kůň, se ještě příliš neprosadila, ale i tak vyhrála celkem 4 dostihy a jednou se umístila na druhém místě. Lídry ročníku byli především hřebci jako Filiberto, Thyraton, Thatch, Zapoteco anebo skvělý francouzský Allez France.
Tříletý ročník už ovšem byl záležitostí Dahliinou. Úvodem triumfovala v Prix de la Grotte nad Gay Style s Williem Pyersem v sedle. Ač se jí ve Francii příliš nedařilo (jednou doběhla třetí za Allez France a Princess Arjumond a v Prix de Diane byla druhá zase za Allez France), v Anglii si vše vynahradila. V Irish Oaks si poradila s Mysterious a Hurry Harriet, v Prix Saint Alary zase vyhrála nad Virung. V King George VI. and Queen Elizabeth Diamond Stakes se s Dahliou příliš nepočítalo, ale ona ve velkém stylu za sebou nechala nejlepší hřebce ročníku Rheingolda, Our Mirage, Weaversh Hall, Parnell, Scottish Rifle, Hard To Beat, Card King, Roberta a další. Poté vyhrála Dahlia ještě jeden dostih nad Tennysonem a už se chystala na Prix Vermeille. Jenže tento dostih jí vůbec nevyšel a doběhla až pátá za Allez France, Hurry Harriet, El Nina a Battle Royal. V Prix de l´Arc bohužel také zklamala, doběhla opět pátá, když první byl Rheingold. V USA na W.D.C.I. už to byla zase naše stará známá Dahlia, s žokejem W.Pyersem vyhrála o 3 délky nad Big Spruce, Scottish Rifle, Card King a Tentamem, který byl Secretariatem poražen v jiném dostihu o 4 délky. Na konci sezony se Dahlia stala šampiónkou tříletých v Evropě za rok 1973 a anglickým Koněm roku.
Jako čtyřletá byla Dahlia roku 1974 opět ve skvělé formě. Startovala celkem 10x, z toho 5x vyhrála. V Grand Prix de St.Cloud porazila On My Way a Direct Flight. Vyhrála i St.Martin a v druhém startu v King George VI. and Queen Elisabeth Diamond Stakes pod Lesterem Piggottem zopakovala své skvělé vítězství. Porazila tam Highclere, Dankaro, Budy, Card King nebo derbyvítěze Snow Knighr. V Benson and Hedges Gold Cup o 2 a půl délky rozdrtila imperial Prince, Snow Knighr, Tojour´s Pret či Highclere. Pár závodů v Evropě se jí ovšem také nevyvedlo, mezi nimi Prix du Prince d´Orange a Coronation Cup, kde na klisnu vyzrál Buoy. A pak opět putovala do USA na W.D.C.I., ke spolu s Desert Vixen zastaly role favoritek. Jenže ani jedna, díky jezdeckým chybám, se z vítězství neradovala. Desert Vixem doběhla druhá a Dahlia až třetí. Vyhrál Admétus (Reform). Dahlia však v sedle s Ronem Turcottem vyhrála Man O´War Stakes nad Crafty Khlase a London Company. Pak se jí povedl vynikající kousek, když v Canadian International překonala Secretariatův rekord na 2800 metrů o 2 sekundy. Za ní v tomto dostihu doběhl Bif Spruce a také Forego, trojnásobný americký kůň roku. V Americe Dahlia obdržela titul Trávař roku a v Anlii titul Kůň roku.
Rok 1975 znamenal pro pětiletou Dahliu pomalý pokles formy. Vyhrála v Benson and Hedges Gold Cup a za ní doběhli Card King a Grundy. V Italském Gran Premio di Milano se neumístila vůbec. Tentokrát byli lepší Star Appeal, Duky of Marmelade, nebo Orange Bay. V Grand Prix de St.Cloud, byla Dahlia až pátá. Pak doběhla druhý v Grand Prix de Deauville a třetí v King George VI and Queen Elizabeth Diamond Stakes, kde byl první Grundy a druhý Bustin. Dahlia cestuje opět do USA na W.D.C.I., jenže tentokrát dobíhá až předposlední, osmá, když vítězství pro sebe vyběhl Nobilary před Comtesse de Loir, On My Way, Shady Characteur, Star Appeal, Snow Knight a Caomedonte.
Dahlia už v USA zůstává a trenérem se jí stává Charles Whittingham. Jako šestiletá startuje v Americe 13x, z toho 2x zvítězí (Hollywood Invitational Handicap) a třetí je v Century Handicap.
Většina z Dahliiných hříbat se se skvěle prosadila. Prvním potomkem obdivuhodné klisny byl Balcones (Bold Forbes) narozený 1978. Druhý byl Decadrachm (What A Pleasure), který 6x zvítězil a třetí byl v Sunset Handicap a Sierra Nevada Handicap. Třetí hříbě, hřebec Dahar (Lyphard) vyhrál Prix Lupin, Century Handicap, San Luis Rey Stakes, San Juan Capistrano Invitational Handicap a dvakrát se umístil druhý v Hollywood Invitational Handicapr.1.), Hollywood Cup Turf Invitational Stakes a Sunset Handicap. Třetí byl nejlépe v irském Derby a San Luis Rey Handicap. Čtvrté hříbě byl Rivlia (Riverman), který vyběhl dva traťové rekordy a vyhrál tři Gr.1. dostihy. První Dahliinou klisničkou a pátým hříbětem byla Begonia, ovšem bezvýznamná. Pak následoval další, hřebeček po Grey Dawn II., Delegant. Ten vyhrál San Luis Rey Handicap a umístil se třetí v Arlington Handicap. Další klisna se narodila roku 1985 a jmenovala se Dahlia´s Image (Lyphard). Na dráze nebyla nijak výrazná, ale v chovu dala spoustu vítězů. Roku 1987 Dahlii narodila Wajd (Northern Dancer) a na dráze vyhrála Grand Prix d´Evry a Prix Minerve. Deváté hříbě byla klisnička Dahlia´s Dreamer (Theatrical), která vyhrála Flower Bowl Invitational Handicap. Desáté hříbě Llandarr (Lyphard) vyhrálo Lexingston Stakes a Jersey Derby. Jedenácté hříbě sejmenuje Miss Dahlia (Strawberry Road) a poslední hříbě je roku 1996 Tani (Theatrical).
Dahlia byla obdivuhodná klisna. Na rozdíl od ostatních koní ráda cestovala a vyhrávala ve všech zemích, kde startovala - Anglie, Francie, Kanada, USA. Byla vytrvalá, rychlá, dobře jezditelná a dostihy měla ráda. Nejraději ty rychlé a za teplého počasí. Po posledním hříběti si Dahlia užívala 5 let zaslouženého odpočinku a pak byla ve vysokém věku 31 let dne 6.dubna 2001 na Diamond A Farm pana Geralda A. Forda milostrdně utracena

Foreho

29. října 2008 v 12:11 | Werry Meet Fate |  slavní koně
Veliký valach Forego se stal americkým evergreenem. Jeho otcem byl nejlepší argentinský kůň všech dob. Začal běhat jako tříletý, když vyhrál 9 z 18 startů a třikrát se umístil, což nebyl žádný mimořádný výsledek. Jeho cesta k vrcholu začla až následující rok v Belmont Parku na Carter Handicape (1400 m), ve kterém cválal na posledním místě, bleskurychle však minul Mr. Prospectora a vyhrál v čase 1:22,2. Série handicapových vítězství mu přinesla první ze tří titulů koně roku.
V sezoně 1975 vyhrál první tři dostihy a potom i přes zranění porazil Wajumu. Poté však následovala 8-měsíční rehabilitace. Jeho návrat v roce 1976 přinesl 4 vítězství, když ho ve Woodward Stakes jezditl poprvé legendární jezdec Bill Shoemaker. Oba spolu psali dostihovou historii největším Foregovým vítězstvím v Marlboro Cup. Se čtyřma zabandážovanýma nohama nesl 68 kg a startoval z 10. pozice. Po 400 metrech začal ztrácet a běžel z vnější strany. Forego ovšem opět našel svou akci a silným finišem v samotném cíli porazil Honest Pleasure. Toto fenomenální vítězství mu zabezpečilo třetí titul koně roku a rovněž titul nejlepšího staršího koně.
Se Shoemakerem běhal i roku 1977. Poslední vítězství dosáhl v červnu a závěrečným vystoupením jeho kariéry byl červencový Suburban, ve kterém mu nohy vydržely jen 3 z 2000 metrů dlouhého dostihu. Nejdůležitější handicapy v New Yorku - Metropolitan (1600 m), Suburban (2000 m) a Brooklyn (2400 m) vyhrál v průběhu čtyř sezon 6-krát, přičemž v nich startoval 12-krát. Nepodařilo se mu však vyhrát všechny tři v jedné sozoně jako Kelsovi...
Forego byl arogantní kůň, který věděl, že je dobrý. Měl však ideální psychiku plnokrevníka - bojoval ze všech sil a žil pro dostihy. Svůj životní boj prohrál až v roce 1997, kdy si zlomil nohu a musel být ve věku 27 let utracen...

Milton

29. října 2008 v 12:09 | Werry Meet Fate |  slavní koně
Narozen v roce 1978, valach, bělouš, syn Mariuse, holandského hřebce dovezeného do Anglie, a Epauletty, polokrevné klisny s vynikajícím původem. Jednoznačně nejpopulárnější jezdecký kůň minulého století. Jen v letech 1985 - 1991 získal 25 vítězství na velkých mezinárodních závodech, 24x byl druhý a 16x třetí. Byly o něm napsány desítky článků, otištěny stovky fotografíí a dokonce vydána kniha, nesoucí prostě jen jeho jméno: MILTON.
Původně se tento miláček davů jmenoval Marius Silver Jubilee. A protože se drby nevyhýbají ani koňským hvězdám, kolují i o Miltonovi a jeho původu. Všechno začal jeden televizní komentátor, který se při přenosu pozastavil nad tím, že Milton se naprosto liší od všech synů hřebce Mariuse. Spustil tak lavinu dohadů, které nebyly nikdy potvrzeny ani vyvráceny. Jeden z těchto dohadů tvrdí, že Milton je původem connemara pony! Autor této zdánlivě šílené teorie se vrací zpět do historie, kdy byla z Irska do Anglie převezena 14-letá březí connemarská klisna. Ta později porodila šedého hřebečka, který byl nadneseně pojmenován Celtic Truska Prince. Cesty osudu zavály tohoto koně až do Wellsu, kde pod přezdívkou Mick naháněl ovce. Při této práci se mu dostalo i skokanského výcviku, protože nízké kamenné zídky bylo mnohem snažší přeskakovat než objíždět. Díky svému skokanskému nadání také mohl po nocích navštěvovat i nedaleké stádo klisen welsh-pony, které pak překvapovaly své majitele nečekanými přírustky. Mimo to působil i oficiálně v chovu connemara-pony, a například nejlepší skokanka v pony-parkúrech, kobylka Mystic Moonlight, je jeho dcerou. Později se dostal Mick do hřebčince, kde působil jako zkušební hřebec pro Mariuse. Šéf hřebčína sám připouští, že malého Micka hodnotil daleko výše než holandského hřebce: "Nečekal jsem, že spojením Miltonovy matky s Mariusem vznikne něco vyjímečného. Měl jsem za to, že aby z toho byl aspoň kůň na vyjížďky, bylo by mnohem lepší krýt ji Mickem"...
Takže tolik úvahy o tajemství Miltonova původu. Proč ale nebyl jeho původ nikdy veřejně zpochybněn? Jednak jeho fantastické výkony zůstanou stejné, ať už je jeho původ jakýkoli a mlčení o nejasnostech Miltonova původu je i jakýmsi projevem úcty první Miltonově jezdkyni, Carolině Bradleyové. Ta ho koupila jako tříletého od chovatele Johna Harding-Rollse ještě pod jménem Marius Silver Jubilee. Tmavě šedý grošák ovšem tehdy nebyl tím Miltonem, kterým se stal později. Říkali mu dokonce "ten malý šedý", ale jeho majitelka neochvějně věřila v jeho schopnosti. Jako první rozpoznala jeho talent. Carolina tehdy řekla svým rodičům: "Neměli bychom si z něj utahovat, jedno z něj bude nejlepší skokan všech dob."
"Škaredé kačátko" se postupem času proměnilo v aristokrata mezi koňmi, Milton vyrostl a jeho šedá srst se stala stříbřitě bílou. Carolina Miltona jezdila 2 roky, více jí nebylo dopřáno - mladá jezdkyně umírá roku 1983 na rakovinu. Miltonovy slávy se již nedožila...
Po Carolinině předčasné smrti Bradleyovi rozprodali všechny koně - až na Miltona (toto jméno mu také dala Carolina, jmenoval se tak jejich soused na venkově). Milton byl stále považován za Carolinino vlastnictví, a proto nemohl být prodán. Jelikož Carolina byla obdivovatelkou jezdeckého stylu J. Whitakera, rozhodli se její rodiče nabídnout Miltona jemu. Bylo to asi týden po Carolinině smrti. John souhlasil a řekl, že se přihlásí za 14 dní, protože se přávě chystal na závody do Skotska. Po návratu John však zjistil, že Milton je u Steva Hadleye, profesionálního trenéra mladých koní. O rok později při stříháni srsti přestřihli Miltonovi šlachu na přední noze a musel se podrobit operaci. Po dobu rekonvalescence měli Bradleyovi Miltona doma a dali mu k dispozici celou zahradu. Přestože se smířili s tím, že si podrží posledního koně ze své stáje jen kvůli Carolině, Milton jim dal najevo, že na pastvině nehodlá zůstat. Sotva mohl na zraněnou nohu trochu došlápnout, našel si novou zábavu: skákat přes plot a procházet se po hlavní cestě. Bradleyovi se setkali s P. Schockemöhlem a ptali se ho, kdo by podle něj měl Miltona jezdit. Ten jim poradil Johna Whitakera.
K Johnovi se Milton dostal červnu roku 1985. V tomto jezdci našel Milton ideálního partnera, který mu umožnil předvést všechno, co v něm bylo ukryto. Nejprve chodil Milton jen na národní závody, na mezinárodních byl koněm čílo dvě. Skákal však tak dokonale, jako kdyby celý život nic jiného nedělal. Přední nohy zvedal vysoko k prsům a budil dojem, že mu skákání nedělá nejmenší potíže. Čím víš skákal, tím lépe. V prním mezinárodním závodě v Berlíně byl třetí, v druhém v Brusselu druhý a svůj třetí mezinárodní závod v Bordeaux již vyhrál. Od té doby šli John a Milton od úspěchu k úspěchu, vyhráli všechny možné významné závody, ovšem nikdy nezískali olympijskou medaili. Bradleyovi Miltona na olympiádu v roce 1992 (Soul) nepustili. Cesta se jim zdála příliš namáhavá a navíc podle nich už Milton světu ukázal, co v něm je.
A jaký je Milton kůň? Docela jako ostatní koně, má svoje dobré i špatné nálady. Nesnáší stříhání, elektrická hrazení a gumové hadice. Není rád sám, na pastvině s ním musí být jiní koně, nebo poník. Je-li zavřen ve výběhu sám, postaví se před branku a dává jasně najevo, že chce jít domů. A když se nudí, dokáže si celé hodiny hrát se svým dolním pyskem, přičemž vydává zvuky jako malé prasátko. Na vyjížďkách je naprosto nevypočitatelný. Kolikrát se nevšimne aut ani kamionů, které projíždí kolem, a jindy ze stejného důvodu vyskakuje doslova všema čtyřma do vzduchu... Mezi věci které má rád patří psí keksy.
Milton odešel do koňského důchodu v roce 1995 a v současné době by měl být na farmě Johna Whitakera v západním Yorkshiru v severní Anglii. Milton byl obrovským přínosem pro skokové jezdectví a koně jako on se nerodí často. Měl sobě něco, co neměl žádný jiný kůň.

Žen Žen

29. října 2008 v 12:07 | Werry Meet Fate |  slavní koně
Jen málo klusáků v naší novodobé historii dokázalo to, co klusácká legenda 70tých let, tekovský hřebec Žen Žen. Titul legendy mu právem dal spisovatel Radovan Šimáček, protože až do svých 12 let řádil úspěšně mezi naší superšpičkou. Byl jediným produktem našeho chovu, který se zdárně utkával se světovou špičkou importů na čele se Zsoldosem, Aranyifju, Bugattim, Vatagou, Štučkou, Magnitnájou, Teglasem či Seržantem.
Žen Žen se narodil v PÚ Nový Tekov. Vysoký tmavý hnědák obdélníkového rámce, mohutný a velmi dobré konstituce, měl skvělý charakter a nádherný chod. Jeho kariéra však byla velmi složitá a nejednoduchá. I když na jejím vrcholu byl naší klusáckou jedničkou. Dvakrát získal titul klusáka roku a držel i absolutní československý klusácký rekord. V sulce měl řadu jezdců, vítězit s ním však dokázali pouze am. Karol Hlinka, Milan Grégr, Josef Kortouč a Jiří Šindler. Začátek kariéry byl neslavný. Jako dvouletý nestartoval a jako tříletý byl zcela neúspěšný. Upozornil na sebe poprvé až jako čtyřletý, když 4. června 1972 s am. Hlinkou poprvé zvítězil ve Vinickém handicapu doma v Tekově a prvou velkou navštívenku dal 10. září 1972 druhým místem v Čs. derby klusáků v Šamoríně, když ho dokázal porazit pouze stájový druh Čo máš, ale za sebou nechal tak výborné klusáky jako Sandru, Cyklona a další. V sezónách 1971 až 1975 získal sedm vítězství, vždy veden am. Hlinkou a připravován O. Nagym, aby v sezóně 1976 přešel do V. Chuchle k trenéru M. Grégrovi a zde nastává vrchol jeho kariéry.
Žen Žen po skvělém maďarském otci Gellert z matky Žaža, která dala v Tekově řadu dobrých produktů, byl pozdním koněm a doslova zrál jako víno. V Chuchli pak postupně vyhrává dvakrát velkou cenu amatérů - Memoriál J. Kaplana, dvakrát cenu JZD Tuchoraz a dvakrát mezinárodní Cenu JZD Kostomlaty na trati 3200 m. V letech 1977 až 1979 je naší jedničkou a vytváří absolutní čs. rekord časem 1:21,3 min/km. V sezóně 1980 se vrací po zranění a své poslední vítězství v kariéře získává v již prohraném dostihu skvělým finišem 21. září 1980.
Za kariéru a 10 sezón odklusal 155 dostihů, v nichž získal 29 vítězství a 71 umístění a na dotacích 256 850 Kčs. Ještě roku 1980, jako 12-letý, získal v anketě o klusáka roku třetí místo.

Barbaro

29. října 2008 v 12:06 | Werry Meet Fate |  slavní koně

Po dlouhé době, několika měsících, museli lékaři ukončit trápení 4 letého plnokrevného hřebce Barbara.

Narodil se 29. dubna 2003 v USA po otci Dynaformer a matky La Ville Rouge. Tento statný hnědák s odznaky poprvé vběhnul na trať v roce 2005 a hned svůj první závod Laurel Futurity vyhrál. Celkem startoval ještě 3x.. V Kentuckém a Floridském derby, kde vyhrál. Svůj poslední start v Preakness Stakes pro něj byl osudným. Měl tříštivou zlomeninu pravé zadní nohy. Lidé, co to viděli měli slzy v očích. Stalo se to 22. května 2006. Ihned jej převezli na kliniku, kde mu nohu operovali a sešroubovali. Jeho stav se lepšil, dokud do druhe nohy nedostal laminitis. Jeho stav se horšil.. Miliony lidí sledovali den co den jeho stav. Ale 29.ledna 2007 světem otřásla zpráva, že Barbarův rychle se horšící stav bylo nutné zkoncovat. Barbaro prohrál svůj poslední, životní, závod a byl uspán. Ti, co jej znali, si ho budou pamatovat jako velkého koňského bojovníka, který bojoval nejen silou, ale hlavně srdcem...



Barbaro je mrtev.

Král je mrtev. Ať žije král!
Základní otázka: A Barbaro je vlastně kdo?
Odpověď: americký dostihový kůň, fenomén 21. století. Startoval párkrát, pokaždé zvítězil a svým majitelům ve svých třech letech vydělal přes 1.280.930 USD (cca 40 mil. Kč).

Všichni, kteří se o koně a dostihy nezajímáte, čtěte dál, protože tohle je reálný příběh světa, který je nám neznámý. V naší republice dostihy přežívají. Dostihové koně, kteří si na sebe vydělají, spočítáte snadno, je jich opravdu troška: zpravidla do takového koně majitel nacpe mnohonásobně víc peněz, než mu kůň vrátí (pokud mu vůbec něco vrátí).

Představte si zvíře s hodnotou odhadem 70-100 miliónů dolarů, které si před zraky milujícího národa krátce po startu v dostihu zlomí nohu, a to takovým způsobem, který si říká pouze o jedno: zastřelte ho, hned a tady.
Jeho majitelé to však neudělali a pokusili se hřebce zachránit. Pro názornost tohoto článku se pokusím zjistit, kolik peněz skoro roční léčba toho zvířete stála, šmahem odhaduji tak půl miliónu Kč denně (náročnější operativní zákrok na koňské klinice v Brně plus týdenní pobyt koně přijde zhruba na 100 tisíc Kč). Hřebec se podrobil několikahodinovému zákroku, kdy mu kloub rozlámaný na cucky provrtali 27 šrouby a vše zpevnili destičkou, aby celé to dílo vůbec drželo pohromadě. Do té doby nevídaný chirurgický kousek, ale u koní, kteří nemohou se zlomenou končetinou pobývat v klidu v posteli, jde o velmi rizikové období. Kůň nemůže dlouho ležet anebo zatěžovat tři nohy na úkor té čtvrté: dojde k masivnímu nárůstu komplikací a bojům s různými infekcemi, s nepohybujícím se organismem, s rekonvalescencí všeobecně.



Barbaro se dostal do nejlepších rukou. Po operaci byl spuštěn skrz gumový "oblek" do bazénu, aby byl vodou nadnášen a nepřetěžoval své nemohoucí tělo ležením či zavěšením, v obou případech by hrozilo otlačení a následné odumírání "přeleželého" organismu. Kromě bazénu, kde se kůň mohl pohybovat, aniž by si rasil nohy, měl k dispozici i kyslíkovou komoru, která pomáhala hojit tkáně. I tak hrozilo množství nepříjemností: kromě pooperačních infekcí především schvácení kopyta té druhé (zdravé) nohy, abnormálně zatížené na úkor té polámané. A stalo se, takže po čase hřebci museli operativně odebrat 80% kopyta, aby zabránili dalším zánětům a s tím spojeným ohrožením na životě.

Po třech měsících světem probleskovaly zprávy, že kůň je zřejmě z nejhoršího nebezpečí venku. Fotografie a videa, na kterých se Barbaro chodil pást, jeho neuvěřitelný životní apetit. Nevzdával se, přijímal svůj úděl a vypadalo to, že je zaděláno na budoucí hollywoodský trhák, protože nejen Barbaro byl za hrdinu. Jeho trenér Matz se nejenže úspěšně zúčastnil Olympiád, ale v roce 1989 přežil havárii letadla, během které zahynula téměř polovina pasažérů. Byl to právě on, kdo pomáhal zachraňovat přeživší, včetně tří dětí, které dostal z letadla pryč.

Bohužel zázraky se nedějí, ani u lidí, ani u koní. Po sedmi měsících optimismu a snažné léčby musel být Barbaro utracen. Kromě zchvácení dalšího ze zdravých kopyt nevydržely tíhu koně šrouby a hřebce museli znovu operovat. Ke zlámanému kloubu přidali speciální vzpěru, kterou z vnějšku přišroubovali skrz končetinu, což znamenalo komplikace spojené s hnisavými abscesy. Kůň se z narkózy probral, ale viditelně už nebyl schopný tuhle bitvu o život vyhrát: špatně vstával a pohyb mu činil větší a větší potíže. Nepřirozeně zatěžovaný organismus si pomalu vybíral svou daň a nemělo význam hřebce v takovém stádiu udržovat při životě.

Phar Lap

29. října 2008 v 12:02 | Werry Meet Fate
Phar Lap... jméno dobře známé všem, kdose alespoň trochu zajímají o koně a je úplně jedno, zda právě o dostihový sport. Dokonce si dovolím tvrdit, že o tomto fenomenálním ryzákovi slyšela i většina naprostých laiků. Phar Lap je prostě pojem. Miláček davů a tuze nenáviděn konkurencí. Jeho skon je obestřen rouškou tajemství a celý jeho život byl protkán až neuvěřitelnými událostmi. Phar Lap byl ve své době nejoblíbenější osobností v Austrálii a nebojím se použít slovo "osobnost" ve spojení s koněm, protože žádný člověk té doby (a možná dodnes...) nedosáhl v Austrálii tak nesmírné popularity a dokonce i nyní na ryzáka velkého vzrůstem i srdcem většina Australanů pohlíží jako na "svého Phar Lapa".
Tento článek berte jako vzdání pocty Phar Lapovi, jednomu ze skvělých "Big Redů", koni, který spoluutvářel australské dějiny...

Phar Lap je bez diskuzí jedním z nejslavnějších koní, kteří kdy na dostihových drahách běhali. Spolu s maďarskou Kincsem či americkým Man o´Warem zůstali navždy v srdcích nás všech, ač už jejich vlastní srdce dávno dobila. I dnes, více než 70 let po jeho skonu, se na Phar Lapa v Austálii nezapomnělo. Každý, kdo navštíví melbournské muzeum, si nenechá ujít nejznámější exponát - vypreparovaného Phar Lapa. Vypadá, jako by byl živý, jen vyskočit z vitríny a rozběhnout se vstříc dalšímu vítězství. Pouze když se pozorněji zadíváte do jeho očí, uvědomíte si, že jsou skleněné a nehybné a trochu zalitujete. Zalitujete, že jste se nenarodili o pár desítek let dříve. Slyšíte to? Ten typický mumraj, provázející dostihy, vůni koňského potu a ze všech stran hlasité skandování jména: "Phar Lap, Phar Lap, Phar Lap!" Pánové s cylindry na hlavě a dámy v nákladných róbách s kloboučky. Hlasatel právě předčítá jména startujících koní. Zavřete oči a přeneste se se mnou do Austrálie konce třicátých a začátku čtyřicátých let minulého století...

NAROZEN NA NOVÉM ZÉLANDU

Psal se rok 1926, když se čtvrtého říjnového dne v Timaru na Novém Zélandu u vlivného chovatele A. F. Robertse narodil na dráze nezvítězivší klisně Etreaty a hřebci Night Raid rezavý hřebeček. Dostal jméno Phar Lap. Jméno zní v překladu ze singhálštiny "blesk", jenže jako roční na dražbě Phar Lap na bleska rozhodně nevypadal. Byl kostnatý a přerostlý. Měřil rovných 173 cm, zatímco ostatní koně byli o 10 cm menší a vážil šest metráků, zatímco průměrná váha anglického plnokrevníka byla v té době 450 kg. Byl ohodnocen na 160 guineí (tehdy v přepočtu směšná částka 336 dolarů) a putoval od chovatele do Austrálie k chudému trenérovi Harrymu Telfordovi, který neustále čekal na svého životního koně. Věřil především v Phar Lapův dobrý rodokmen, který obsahoval skvělého Carbine, vítěze Melbourne Cupu roku 1890 a 33 z 42 dostihů, ve kterých startoval.

TELFORD A WOODCOCK

Phar Lap po příjezdu do Austrálie vypadal dosti nevábně. Po plavbě z Nového Zélandu byl ve špatné kondici a na hlavě měl bradavice. Jeho nový majitel Dave Davis s ním nechtěl mít nic společného. Tím spíš, když viděl Phar Lapa v pohybu. Nakázal Telfordovi, aby se té líné herky, která si do té doby vysloužila přezdívku Bobby nebo Bobby Boy, okamžitě zbavil. Jenže Harry se Phar Lapa nechtěl vzdát, cítil, že v něm "něco vězí". Jelikož sám neměl dost peněz aby si ho koupil, zaplatil ho napůl a usmlouval s Davisem tříletou splátku.
Valach se dostal do rukou osmnáctiletého ošetřovatele Toma Woodcocka, který sehrál v životě Phar Lapa daleko nejdůležitější roli. Tom, pozdější legendární australský trenér, měl Phar Lapa nesmírně rád a tato náklonnost byla oboustranná. Phar Lap například nechtěl žrát, dokud Tom nevešel do jeho boxu a nezačal ho hladit, nebo kartáčovat. Ryzák Toma poslušně následoval kamkoliv jako pejsek. Tyto scény všichni známe z filmu "Phar Lap". Phar Lap měl zřejmě naprosto bezproblémovou povahu, což dokládá fotka se synem Harryho Telforda, kde hoch sedí na neosedlaném koni. Z této i dalších fotek je patrné, že Phar Lap měl pravděpodobně problémy s předníma nohama, protože jak v dostizích, tak mimo ně měl na nohách neustále bandáže. K lidem byl vstřícný a sláva ho nijak nerozmazlila.

ZAČÁTKY VE ZNAMENÍ PROHER

Phar Lapova éra začala v roce 1929, v době, kdy celou zemi a většinou ostatního světa sužovala ekonomická krize. Lidé byli bez peněž a nevěřili ničemu. Práci nebylo lehké sehnat a navíc v té době lidé nedostávali podporu v nezaměstnanosti jako dnes. Na dráze se však objevil kůň, který dokázal znechucenému a bezradnému národu vlít do žil nový optimsmus...
Jako dvouletý se Phar Lap na dráze zvláště nepředvedl. Prohrál, co se dalo, skoro jako kdyby si hlídal svou poslední pozici. Startoval v pěti dostizích, z nichž byl 4x poslední a jen jednou vyhrál nad mizernou konkurencí. Harry Telford byl zklamaný, ale přesto se nevzdával víry v Phar Lapovy schopnosti. Všichni ostatní se mu za to posmívali.

ZÁZRAČNÁ PROMĚNA

Tříletý Phar Lap byl úplně jiný kůň. Z filmu si jistě všichni dobře pamatujeme onen moment, kdy Tom ukázal Phar Lapovi v tréninku "pocit z vítězství" i to, jak trenér Telford honil ryzáka až do úmoru po písečných dunách, aby z něj dostal lenost. Ať už byly tréninkové metody jakékoliv, nejpravděpodobnější asi bude, že Phar Lap jednoduše vyzrál. Nicméně i v obou předchozích verzích může být kousek pravdy.
Phar Lap se ve třech letech doslova "vyloupl". Z ošklového káčátka se stal vysoký, osvalený a vyrovnaný kůň. Sice v prvních čtyřech dostizích doběhl na nedotovaných místech, ale další starty, to už byla jiná muzika. Phar Lapův start v Derby byl doslova šokem pro všechny zúčastněné i diváky. Ryzák, od kterého už nikdo nic nečekal, se najednou začal posunovat dopředu, až nakonec zaujal první pozici. Běžel s takovou chutí a razancí, že všichni přestali sledovat ostatní koně a upírali pohledy jen k němu. A jaké to bylo překvapení, když Phar Lap s drtivou převahou a překypující energií zvítězil! Telford se dočkal a všichni hledali muže, kterému by mohli pogratulovat. Dokonce i doposud se od neohrabaného ryzáka distancující Davis k němu najednou našel cestu. Od té doby byl Phar Lap fovoritem všech dostihů, ve kterých startoval.
Phar Lap toho roku vyhrál 13 dostihů, z toho 5 klasických. Australané k němu vzhlíželi jako ke své "modle". Země zmítaná ekonomickou depresí konečně našla "něco", čemu mohla věřit, k čemu se mohla upnout. Vypuklo sázkové šílenství, každý si chtěl vsadit a vydělat snadno peníze. Protože Phar Lap byl jistotou. S každým dalším vítězstvím šel kurs na Phar Lapa dolů a vše došlo až tak daleko, že bookmakeři na něm odmítli vystavovat vůbec nějaký kurs. To je věc, která se už snad nemůže nikdy zopakovat!

ATENTÁT NA KONĚ

Sláva však měla i svou stinnou stránku. Protože byl Bobby až moc dobrý, začal představovat velkou hrozbu pro majitele ostatních koní a samozřejmě i pro zkorumpovaný australský dostihový spolek. Vůbec první atentát na koně v historii dostihového sportu (a myslím že dosud i poslední), se udál ve středu 1. listopadu 1930, pár dní před Melbourne Cupem. Černé auto sledovalo Toma Woodcocka na bílém poníku, který vedl šampiona z ranní procházky. Najednou výstřel! Poplašený Phar Lap naštěstí vyvázl bez zranění. Následovaly však výhrůžné dopisy a telefonáty. Phar Lap byl nucen opustit dosavadní působiště. Byl pečlivě ukryt před zraky všech a jak se blížil Melbourne Cup, všichni se ptali, kam se Phar Lap poděl. Dokonce i v sobotu, v den Melbourne Cupu, nebyl Phar Lap pořád na místě určení. Atmosféra na závodišti houstla a zraky všech se upíraly k vjezdové bráně. Zdržení bylo způsobeno tím, že záškodníci si Phar Lapa nakonec našli. Aby mu znemožnili startovat v Melbourne Cupu, odpojili proud a zničili motor auta převážejícího Phar Lapa ke startu v prestižním závodě. Ale Phar Lap se na start dostihu nakonec postavil. Konečně přijíždí přepravník doprovázen ozbrojenou eskortou. Z něj vybíhá pár minut před startem dostihu Phar Lap s Tomem Woddcockem a 92 tisíc lidí na tribunách vstává a aplauduje... Phar Lap i přes zátěž 62,5 kg (víc nikdy žádný čtyřletý kůň v 69leté historii dostihu nenesl) vyhrál a davy opět jásaly. Vždyť většina z nich přišla na "svého" Phar Lapa.
Nyní mi dovolte krátké odbočení. Phar Lap je znám především díky obrovským zátěžím, které mu byly nakládány na záda. Australský dostihový spolek to omlouval tím, že "chrání" dostihový sport, protože jinak by do dostihu, ve kterém byl zapsán Phar Lap, nikdo svého koně nepřihlásil. Uvědomme si však, že ve sportu by mělo jít především o zdraví koně a tudíž každý počin zaměřený proti zájmu koně by měl být považován za naprosto nepřípustný a nemorální. Z tohoto si můžeme udělat obrázek o zkorumpovanosti tehdejší "elitní dostihové společnosti".
Když už neměl Phar Lap v Austrálii co dokazovat, rozhodl se Telford přeplavit ho do Ameriky, aby se utkal s místní špičkou. Jako trenér jel s koněm Tom Woodcock a žokej Billy Eliot (tradičním Phar Lapovým jezdcem byl však Jim Pike - vyhrál s ním 27 dostihů z 30 startů). 15. ledna 1932 stanul Phar Lap na americké půdě - v San Franciscu. Po dvouměsíční aklimatizaci nastoupil na start Aqua Caliente Hadicapu (20. března 1932), ve kterém vítěz inkasoval 50 000 dolarů. Valach nebyl zcela v pořádku, měl zraněné kopyto, ale přesto nastoupil. V průběhu dostihu se rána otevřela a obvazem začala prosakovat krev. Ostrou bolstí trýzněný Phar Lap se však osmdesát metrů před cílem prodral do čela a svou pozici už nepustil. Nejenže vyhrál, ale současně i překonal traťový rekord na 2 km (skvělých 2:02, 4/5). Výkon australského koně si podmanil celou Ameriku, která mu dokonce předpovídala, že se stane nejbohatším koněm světa. Rovněž se tvrdilo, že byl nejlepším koněm, co kdy vstoupil na americkou půdu.

ZÁHADNÁ SMRT

Jenže vše dopadlo jinak. Za pouhých pár dní Phar Lap zemřel. Bylo to v úterý, 5. dubna 1932. Toho dne v půl páté ráno kůň nevypadal dobře. A tak Tom Woodcock zavolal veterináře Williama Nielsona, který přijel z Austrálie jako Phar Lapův "osobní lékař". Jenže kůň na tom byl stále hůře, proto byl přivolán další veterinář. Pomoci však již Phar Lapovi nedokázali. Zemřel krátce po poledni. Nešťastný Tom se vrhnul na dosud teplé koňské tělo a plakal a plakal...
Okolnosti smrti byly tak záhadné, že se dnes nikdo nespokojí s verdiktem: kolika. Celý svět obletěla smutná zpráva a zarmoucení fanoušci dokonce zaslali australské vládě petici, aby vyhlásila za zabití Phar Lapa Americe válku. Poněkud přehnané, ale ukazuje to, kolik Phar Lap ve své době znamenal.
Hypotéz o příčině smrti je hodně, včetně otravy arzénem či přepracování. Pitva nic neprokázala. Dostihové podsvětí skrupulemi rozhodně netrpělo, koně však mohl zabít kdokoliv - bookmakeři, majitelé jiných koní, někdo, kdo záviděl. Pravděpodobně se však jednalo jako vždy o peníze, pro které jsou mnozí schopni zabít nejen koně...

VELKÝ KŮŇ S VELKÝM SRDCEM

Nakonec Phar Lap opět stanul na australské půdě. S neobyčejnou láskou a jemností byl vypreparován a dnes ho můžete vidět v Melbournském muzeu, kde ho ročně přijde obdivovat asi 100 tisíc lidí. Nebyl to jen tak obyčejný kůň. Jeho bojovné srdce vážilo 14 liber (tj. 6,3 kg) - pro srovnání - srdce průměrného plnokrevníka váží 9 liber. U žádného jiného plnokrevníka nikdy nebylo nalezeno tak velké srdce. Rovněž se dává do spojitosti tepová frekvence s výkonností. Obvykle koně s vyšší tepovou frekvencí, což byl i případ Phar Lapa, bývají výkonnější.
O Phar Lapovi byl natočen film a sepsána spousta knih. I dnes je považován za jednoho z nejlepších koní, co vkročili na americkou půdu a ačkoliv v Americe startoval pouze jednou, v anketě 100 nejlepších koní USA 20. století obsadil 22. místo. Phar Lap startoval v 51 dostizích, z nichž 37 vyhrál, 3x byl druhý a 2x třetí - nehledě na zátěž. Vydělal 66 738 liber (133 476 dolarů). Byl neuvěřitelně rychlý a překonal nejeden traťový rekord.
Ještě teď mám v uších slova rozhovoru mezi Tomem Woodcockem a Telfordem: "Už se na to nemůžu dívat," tvrdil Tommy, když Telford znovu a znovu posílal Phar Lapa do dostihů. "Tak proč pořád vyhrává, když je podle tebe unavený?" odpověděl Telford. A Tom na to: "Protože má takové srdce." Ano, Phar Lap opravdu měl TAKOVÉ srdce!

EPILOG

V melbournském muzeu je po otvírací době. Uklízeč zametá podlahu kolem vitríny, ve které nehybně stojí Phar Lap. Ryzá srst se leskne, stejně tak i nehybné oči. Za chvíli uklízeč dokončí svou práci a zhasne světla. Na neživé koňské tělo padne tma. Jsou vidět pouze siluety a slyšet vzdalující se kroky. Pak šramocení klíčů v zámku. A pak už jen ticho a tma. Velký Phar Lap zůstal sám. Avšak my víme, že nikdy neupadne v zapomnění. Druhý den ráno se opět otevřou dveře a davy lidí ho přijdou obdivovat. Nejeden z nich, stejně jako mnozí před ním, zalituje, že se nenarodil o pár desítek let dříve...
"… a Phar Lap probíhá cílem jako první!" jásá hlasatel. Velký ryzák vbíhá do cíle a lidé na tribunách šílí. Vzduchem lítají čepice a tikety těch, kteří si vsadili na správného koně i těch, kteří si mysleli, že to tentokrát Phar Lapovi konečně nevyjde. Děti nadšeně tleskají a dámy kroutí barevnými slunečníky... Nyní už můžete otevřít oči. Právě jste prožili nevšední příběh koně, který byl tak, tak... jiný než všichni ostatní.

Korok

29. října 2008 v 11:53 | Werry Meet Fate |  slavní koně
Příběh:

Do brány státního statku vjel netrpělivě očekávaný těžký trambus - řidič zacouval k dřevěné rampě. Špalíř zvědavých zaměstnanců už tady stál připravený, někteří přistoupili, že odklopí zadní stěnu. Zevnitř se ozýval dupot - vedení podniku se rozhodlo přikoupit další koně, poprvé si trouflo na anglické plnokrevníky. Na rampu však vyšla dvě zaostalá, nemocná zvířata...

V roce 1964 se na hřebčín v Motěšicích na Slovensku lepila smůla: ve stodolách se tak tenčily zásoby, že zanedlouho nebylo čím krmit ani stlát - poté byl celý jeden ročník mladých koní zachvácen prudkým střevním katarem. Kdo mohl, pomáhal - vůz s náhradním krmením vyjel i z Židlochovic u Brna. Slovenští chovatelé se raději rozhodli některé zesláblé koně rozprodat. Židlochovičtí ke slámě a senu přidali dvacet tisíc korun - odváželi si za to dva dvouleté plnokrevíky - ryzáky, navíc polobratry - Kamoše a Koroka. Koníci opravdu byli v bídném stavu, vyžadovali obětavou péči ve dne v noci: dohled, léky, lehce stravitelné, teplé ovesné kaše, kvalitní seno, zábaly. Jakmile se Kamoš a Korok trochu zotavili, vyvedl je ošetřovatel ven na pastvu. Ryzáčkové postupně začali přibírat na váze. Když dosáhli tří let, byli to už dva silní, vyrovnaní hřebci. Židlochovičtí je protáhli tréninkem, dokonce je přihlásili na start dostihů v Uherském Ostrohu. V rovinném závodě tehdy zvítězil Kamoš, Korok za ním doběhl druhý. Bylo to však poprvé a naposled, co spolu běželi - krátce nato se u Kamoše projevily příznaky další nemoci: kůň přestal žrát, zjevně trpěl neúprosnými bolestmi, nic nezabíralo. Jeho trápení milostrně ukončila až smrt - výsledek veterinární pitvy zněl: rozklad ledvin. Ve stáji tak z plnokrevné dvojice zbyl už jen jeden a zdálo se, že ten horší. Korok totiž byl poznamenán vrozenou vadou - provou přední nohu měl přikleklou a od karpálního kloubu dolů silně vytočenou do strany. Naděje židlochovických poklesly téměř na nulu... Z hloučku soucitných, ale téměř bezradných ošetřovatelů, kteří koníka obklopovali, se vydělil mladý Václav Chaloupka: viděl, že koník je sice postižený, ale jinak se chová čiperně, v práci je ochotný a do tréninku se přímo hrne... Osedlal si ho, začal s ním pravidelně jezdit, dokonce zkusil, ať kůň skočí přes přakážku - nejprve sám, bez jezdce. Korok se zpočátku bál, avšak rychle bázeň překonal chytrostí: svou defektní nohu si podvědomě šetřil. Při doskoku za přakážkou pohotově podsouval zadek, aby noze odlehčil - vypadalo to, jako by doskakoval na všechny čtyři. Dával bedlivý pozor, aby neupadl, šikovně se vyhýbal zranění - pokud se škrábl a musel být ošetřen, stál smutně na třech, zafačovanou nohu držel pokrčenou... Dokázal být ohleduplný jak k sobě, tak i ke svému jezdci: stalo se, že s Chaloupkou zapadli do hluboké závěje sněhu, Korok svou vahou zalehl jezdci nohu - trpělivě, kavalírsky pak čekal, až se jeho pán vyprostí, teprve poté na mlasnutí vstal. Se svou bystrou povahou nasbíral za sezónu tolik zkušeností a kuráže, že mu Chaloupka říkal "profesor". V tréninku zpravidla nepředváděl, čeho je schopen, šetřil si síly, jako by věděl, že "tady ještě o nic nejde". Zato v dostihu na překážkách ukázal, jak bojovné má srdce: nikomu nedaroval ani centimetr, tuhý boj hlava-hlava kolikrát sváděl až na samotnou cílovou čáru.

V roce 1969 už si dvojice Chaloupka - Korok vedla v přípravných závodech tak úspěšně, že židlochovický statek podal přihlášku do vrcholného překážkového dostihu - na Velkou pardubickou steeplechase. Jedenadvacetiletý mladíček Václav Chaloupka, který se na dráze nejtěžšího závodu kontinentu plaše rozkoukával, a sedmiletý hřebec s křivou nohou - kdo by na ně vsadil? Vědomí, že od nich vlastně nikdo nic nečeká, se naopak stalo jistou výhodu: Chaloupka šel na start klidný, už jenom absolvovat celý kurs by považoval za úspěch...

Pole devatenácti koní, včetně loňského vítěze sovětského Dresdena, vyrazilo od startu - ostrým tempem se vydalo na téměř sedmikilometrovou trať přes celou sérii těžkých skoků. Na čtvrtou, nejobávanější překážku - Taxisův příkop - vedl Chaloupka Koroka na opatrné sedmé pozici: hřebec se mohutně odrazil, osm metrů proletěl vzduchem nad hrozivou propastí, doskočil, rychle podsunul zadek a pokračoval dál! Každému, kdo tuhle přakážku úspěšně zdolá, se náramně uleví - za ní jako by začínal nový dostih, teprve teď se otevírá možnost doběhnout či dokonce se umístit! "Nejhorší máme za sebou - teď už to znám", blesklo hlavou potěšenému Chaloupkovi, Korok ho nesl k pátému "masívu" - Irské lavici - rovněž ji hladce překonal! Dokonce skákal s rostoucí chutí - tlačil se dopředu. Se skupinkou vedoucích koní se dostali do druhé fáze závodu - dlouhým nájezdem před tribunami cválali na čtyřapůlmetrový Hadí příkap - kdo obstojí v těchto místech a nepropadne z čelního hloučku, má už víc než naději, tady už zpravidla běží budoucí vítěz... Diváci zpozorněli - mezi známými barvami se kmitl také Chaloupkův zelený dres s červenou čapkou, pod ním srdnatě pádil ryzák s nápadně zakřivenou nohou - suverénně držel tempo se špičkou pole. Jak odskakovaly metry dostihu, zdvihla se v Chaloupkovi opovážlivá myšlenka, že by snad mohli... Pobídl Koroka a on opravdu přidal! Na poslední obtížnou překážku Velké pardubické - Havlův skok - se Korok odrazil hned za vedoucím koněm a hlídal si druhou pozici. Za lesíkem jako by se nadechl, nohy a trup teď pracovaly jako obrovská pumpa - vletěl do oblouku zatáčky a vyrazil do boje v cílové rovině! - Žádný se však nekonal: Korok se lehce odpoutal od dosud vedoucí klisny Mohyly a s vervou, navzdory své postižené, kulhavé noze hnal kolem padesátitisícových ochozů k bílé věži cílových rozhodčích. Před zraky přítomných diváků i těch doma u televizorů se odehrál příběh málem pohádkový: Václav Chaloupka a Korok se stali vítězi sedmdesátého devátého ročníku Velké pardubické! Senzační zpráva se rozlétla do všech stran, komentáře novin byly nadepsány palcovými titulky, desetiminutový fantastický výkon učinil z mladého tandemu rázem slavný pojem! Představte si to nadšení na židlochovickém statku! Oslavy byly vpravě moravské...

V závěsu za každým úspěchem a slávou se však tiše plíží závist a pochyby: nešlo tentokrát pouze o dílo šťastné náhody? Třeba se zas jednou osud slitoval a dopřál slabšímu... Na Chalupku a jeho koně teď dvojnásob dolehla tíha odpovědnosti - měli potvrdit své kvality a před všemi výkon zopakovat. A tak se na dráze "Velké" v roce 1971 opět objevil "pajdavý kůň" - Korok se svým jezdcem. V hledišti jim sice stovky fanoušků držely palce, pozornost na ně ale upínali i pochybovači, přesvědčeni, že kůň už výkon nezopakuje, dokonce že nezdolá ani "Taxis" - že skončí hned na začátku... Na startovní listině hlavního dostihu se skvěla celá řada jmen zkušených překážkářů, úspěšných z minulých ročníků: Vezna II., Neklan, Lukava, Nestor či Kostrava, s napětím se očekával výkon nováčka - zákupského Metála. Konkurence byla mimořádně silná. Chaloupka ale na nic nečekal, před Taxisovým příkopem začal Koroka razantně vyjíždět - koník pochopil a s elánem šel nad živý plot. Ve sníženém doskoku za živým plotem se na pár vteřin ztratil, pak ho ale všichni viděli, jak s jistotou běží dál. Dráha byla toho roku tvrdá a rychlá, bylo nutné dobře volit tempo a hlídat soupeře. Dopředu se dravě protáhl i mladý Metál s jezdkyní Evou Palyzovou - předváděl se jako nebezpečně rychlý kůň. Devítiletý Korok běžel svůj dostih zatím s klidem, celou dobu se spíš nechal pobízet. Věděl, že zatím "ještě o nic nejde". Jakmile však točili do posledního oblouku k cílové rovině, poznal, kde je a že tady jde naopak o všechno. Jako by jím projela jiskra: začal nápadně přidávat a zajistil si výhodnou pozici. Zaplněnému hledišti pak zopakoval to, čím šokoval minule - s Metálem sice svedl boj, ale nakonec proletěl cílem s náskokem dvou délek opět jako první! Pečetil tak svoji zpochybňovanou pověst velkého bojovníka a vzácného koně - při vítězné promenádě dával najevo, jak ho těší přízeň davů, uměl svoji zaslouženou slávu prožít...

Na zcela mimořádném místě zaznamenávají dějiny Velké Pardubické ty, kteří v tomto nesmírně těžkém dostihu dokázali zvítězit třikrát (čtyřikrát se to povedlo jen legendárnímu Železníkovi - 1987, 1988, 1989, 1991) - do té doby se to podařilo jenom třem koním: maďarskému Brigandovi a anglické Lady Anne v 19. století a ruskému Epigrafovi na konci padesátých let minulého století. Jméno českého resp. československého koně na této listině stále chybělo... Židlochovičtí se nachlai zlákat a riskli to: příhlásili Koroka s Václavem Chaloupkou do 82. Velké Pardubické v roce 1972. A vyšlo jim to dokonale! Jediný, kdo s favority dokázal držet krok - přes desítky přakážek až do cíle, byl albertovký valach Mor - i toho však nakonec o jednu délku porazili. Polovina startujících koní tehdy po pádech dostih vůbec nedokončila, někteří z nich ještě bezradně přešlapovali uprostřed trati, když vítězný Korok už se nechal oslavovat před hlavní tribunou: jako vůbec náš první trojnásobný vítěz Velké Pardubické steeplechase!

Do brány státního statku vjel netrpělivě očekávaný, těžký trambus - řidič zacouval k dřevěné rampě. Na dvoře už se tlačil dav nadšených příznivců ze široka daleka, Chaloupkovi a jeho slavnému Korokovi vyšlo vstříc děvče ve vyšívaném kroji - na bílém ubrousku neslo chléb se solí... Z pódia spustila marovská lidová muzika, nad hlavami dětí i dospělých se zatřepala mávátka. Po nataženém koberci předstoupil ředitel, aby přednesl oslavný projev - na závěr slavnosti vyvedli Koroka po schodech až na radnici, kde dostal ošatku cukru. S radostí se však již mísil i kus smutku: Korok se loučil - bylo mu deset let, na dostihové dráze už víc dokazovat nemusel. Za osm roků své závodní kariéry startoval celkem sedmatřicetkrát, z toho pětadvacetkrát zvítězil. Svým majitelům vyběhal téměř třičtvrtě milónu korun.

Korok se rozloučil se světem ve věku 21 let, když si během cesty do výběhu zlomil nohu v krčku a musel být utracen….

Video

29. října 2008 v 11:44 | Werry Meet Fate |  Cieszymir


Peruán video

29. října 2008 v 11:38 | Werry Meet Fate |  Peruán


Peruán rodokmen

29. října 2008 v 11:32 | Werry Meet Fate |  Peruán
Peruán
AgadirMehari (FR)
Lavandin (FR)
Verso II
Lavande
Eos (GB)
Solferino
Ormel
Arabie
Clairval II (FR)
Clarion
Valmy
Aralie (FR)
Vieux Manoir (FR)
Blanchefleur
PergolaKorok
Astyanax (FR)
Djebel (FR)
Thaouka (FR)
Cosyria
Coastguard
Sýria
PenyNorbert (HUN)
Nostradamus (GER)
Ciraklom (HUN)
Paka
Korbel
Pančava
Litobratřický plnokrevný chov založili začátkem sedmdesátých let. Většina klisen neměla rovinovou třídu lepší jak průměrnou a také použití plemeníci nepatřili ke hvězdám našeho chovu. Přesto se tam narodila klasická vítězka Gify, která v roce 1981 zvítězila v Jarní ceně klisen. Litobratřický chov jeho zakladatelé orientovali především na produkci solidních překážkových koní pro domácí dostihovou stáj. Z tohoto pohledu je bilance více než úspěšná. Vždyť kromě Peruána, který je daleko nejlepším odchovancem, se v Litobratřicích narodila celá plejáda dalších kvalitních steeplerů jako Orlan, Ostler, Orka, která byla čtvrtá a pátá ve Velké pardubické, dále Orakel, Opat, Peon, Modystka, Mini Fox, Monitor, Valgren, Vanbel, a výborná byla i Peruánova sestra Permela, která zvítězila v Kladrubské ceně, rámcovém dostihu při Velké pardubické.
Peruánova rodina má své kořeny v Německu a u nás ji založili v polovině čtyřicátých let, kdy v xaverovském chovu začala působit v roce 1941 v Německu narozená klisna Pohádka (Abendteuer - Petronella). Její produkce se výrazněji neprosadila, ale Piemont a Pančava, oba po Liberál, patřili k dobrému průměru. Pančavapak dala s Korbelem v Xaverově dvě dcery, klisny Patina a Paka. Druhou jmenovanou získal litobratřický chov.
Paka dala svého prvního potomka ještě v Xaverově. Byl jím hřebec Prior, po Royal David, která jako dvouletý patřil ke špičce svého ročníku a do dnešních dnů to byl jediný reprezentant rodiny s jedničkovou rovinovou třídnou. Druhý potomek Paky, klisna Peny, po Norbert, se narodila už v Litobratřicích. Ani Peny se v chovu příliš nevyznamenala, ale jejím prvním potomkem byla pozdější Peruánova matka klisna Pergola, po skvělém Korokovi. Z dalších potomků stojí za zmínku dobrý steepler Peon, po Hugben.
Pergola přivedla na svět celkem pět potomků. Prvním byl ryzák Pegas, po Sapo, druhým výborná steeplerka Permela, po Caramel, která dokázala dvakrát vyhrát v Pardubicích a jejím největším úspěchem bylo vítězství v Kladrubské ceně v roce 1993, rámcovém dostihu při Velké pardubické, a třetím potomkem Pergoly byla klisna Pecka, po Agadir. jako čtvrtý se pak narodil náš hrdina Peruán. Posledním potomkem Pergoly byl Perfes, po Feuersturm, kterého známe také jako steeplera, ale na rozdíl od Peruána nepoměrně méně úspěšného.
Koncem devadesátých let v našem chovu z této rodiny působily pouze klisny Permela a Pokra, obě v Litobratřicích. Na dráze kromě Peruána a Perfese běhaly také dcera Pamely Panenka a dcery Pokry Písnička a Povídka.
Peruán je trvdý, poctivý a houževnatý bojovník. Každý potvrdí, že tyto vlastnosti zcela jistě zdědil po mateřském otci Korokovi, trojnásobném vítězi Velké pardubické. Ale obdobnými vlastnostmi oplýval i Peruánův otec, výborný mílař Agadir, který dal při malé příležitosti několik velice dobrých koní, a je škoda, že mu chovatelé věnovali jen málo pozornosti.


Peruán životopis

29. října 2008 v 11:29 | Werry Meet Fate |  Peruán
Stručný životopis
  • 1988 - 31. března narozen na Státním statku Znojmě, ve stájích v Litobratřicích, otec Agadir, matka Pergola (Korok)
  • 1989 - V péči trenéra a chovatele Pavla Baráčka v Litobratřicích
  • 1990 - První start v rovinovém dostihu (Cena Mateřídoušky na 1000 m, Praha - Velká Chuchle, 6. místo), 1990 až 1992 v přípravě u trenéra Ivana Janatky v Karlových Varech
  • 1991 - Startoval v devíti rovinových dostizích v Praze a v Karlových Varech (jedno vítězství, tři třetí místa, dvě čtvrtá, dvě pátá)
  • 1992 - Startoval v sedmi rovinových dostizích v Praze a v Karlových Varech (jedno vítězství, jedno druhé místo)
  • 1993 - Vrací se Litobratřic, poprvé startuje v překážkovém dostihu a vítězí (13. června, Topolčianky)
  • 1994 - Třikrát startuje v Pardubicích a jednou v Hluboké nad Vltavou (dvě vítězství, jedno druhé místo a dvě třetí)
  • 1996 - Pětkrát startuje v Pardubicích (3 vítězství se Zdeňkem Matysíkem)
  • 1997 - V březnu přichází k novému majiteli MUDr. Václavu Brunovi do Dostihového centra v Zámrsku, ujímá se ho trenér František Horák, vítězí v kvalifikaci na Velkou pardubickou, poprvé startuje ve Velké pardubické (12. října, pád žokeje Vl. Snitkovského na Dropu, zadržen), v listopadu startuje v anglickém Cheltenhamu ve steeplechase cross-country na 6 200 metrů The Sporting Index Chase (druhé místo po tuhém boji)
  • 1998 - Trénink Peruána 1. července přebírá Lenka Horáková, Peruán poprvé vítězí ve Velké pardubické České pojišťovny (11. října s jezdcem Zdeňkem Matysíkem)
  • 1999 - Podruhé vítězí ve Velké pardubické České pojišťovny (10. října s jezdcem Zdeňkem Matysíkem), je to Peruánův jubilejní 50. start
  • 2000 - Druhým místem ve Velké ceně města Pardubice (v sedle žák Petr Regnard) si zajistí účast ve 110. Velké pardubické České pojišťovny (8. října 2000). Na Bruntálsku se připravuje na svůj čtvrtý start v nejtěžším překážkovém dostihu starého kontinentu...
    Počet startů: 52 (včetně kvalifikace pro Velkou pardubickou 2000)
    Počet vítězství v překážkových dostizích: 14
    Zahraniční starty: Senica, Topolčianky (Slovenkso), Bad Harzburg (Německo) a Cheltenham (Velká Británie)
    Celkový zisk na dotacích: 4 018 589 Kč (absolutní československý i český rekord, nejbohatší kůň historie českého turfu)
    Tituly: Nejlepší steepler roku 1998 a 1999 (Jockey Club ČR)
    Nejlepší kůň českého chovu v roce 1999 (Jockey Club ČR)
    Majitelé: Státní statek Znojmo, Dostihové centrum Zámrsk, MUDr. Václav Bruna
    Trenéři: Pavel Baráček, Ivan Janatka, MVDr. František Horák, Lenka Horáková
    Jezdci v rovinových dostizích: Stanislav Koubek, Vlastimil Smolík, František Abrhám, Karol Šarina
    Jezdci v překážkových dostizích: Miroslav Bezděk, David Hrádek, Vladislav Snitkovský, Zdeněk Matysík, Petr Regnard
    Přehled kariéry
    Ke dni 31. prosince 1999 je Peruánova dostihová kariéra následující:
    V letech 1990 - 99 absolvoval 50 dostihů (20 rovinových do r. 1992 včetně a pouze, 30 steeplových v následujících letech). Roční průměr tedy v této době činí 5 dostihů ročně, na rovině 6,6 x za rok, ve steeplech byl účasten ročně průměrně 4,3 x. K uvedenému datu běžel v Listed kategorii 3 x, v zahraničí s neurčenou kategorií 6 x, v první kategorii 11 x, ve druhé 19 x, ve třetí 8 x, ve čtvrté 2 x. Peruánova vyzrálost v koně přinášejícího přes 100 000 Kč ročně začíná rokem 1995, kdy byly jeho peníze 127 700 Kč, z toho za dvě první místa 101 500 Kč. Peruánovy každoroční výsledky jsou patrny z následujícího přehledu.

Armus a Pompeo

26. října 2008 v 20:46 | Werry Meet Fate |  Koně


o ty sem se starala 3 roky teda o Armuse .. armus je ten hnedak a jasny ze ten druhej je pompeo

hej ta holka byla na pest :D pani chytra :D:D

Lásky

26. října 2008 v 20:41 | Werry Meet Fate |  Koně
moe milovany zlatina Jack a Baltika


Jack je vlevo a Baltika vpravo

Pabloo

17. října 2008 v 16:20 | Werry Meet Fate |  Slint :D
Pablooo